Czechia:
Anglický název českého státu
v mýtech a faktech

1. mýtus: Jméno Czechia se používá málo. Není zažité. Mnoha lidem se nelíbí.
Skutečnost: Krátké (zeměpisné, neformální) jméno Czechia [čekia] [ˈtʃɛkiə] bylo standardizováno v roce 1993 a od roku 2016 je usnesením vlády České republiky zapsáno do oficiálních seznamů jmen členských zemí OSN a světových standardů ISO, a tím mezinárodně uznáno. Jméno Czechia začaly od té doby používat největší světové firmy (např. Google, Apple, Microsoft); mezinárodní instituce (např. EU, OSN, UNESCO, IATA, Světová banka, NATO, OECD, Rada Evropy); renomované mapy a navigace (např. Mapy.cz, Google Maps, TomTom, Waze, Apple Maps); mezinárodní statistiky (např. Statista, Eurostat, WHO, Worldometer, Our World in Data, CIA World Factbook); mezinárodní sportovní svazy (např. Mezinárodní olympijský výbor, Mezinárodní federace ledního hokeje IIHF, Mezinárodní federace fotbalových asociací FIFA, Unie evropských fotbalových asociací UEFA, Mezinárodní basketbalová federace FIBA); sociální média (např. X, LinkedIn, Instagram). Byť se frekvence používání jména Czechia po jeho oficializaci plynule zvyšuje, dosud není ve světě zcela zažité zejména proto, že není bezvýhradně používáno českými státními a veřejnými institucemi a jejich českými zástupci v zahraničí. Někteří lidé zaměňují to, že nejsou na jméno Czechia zvyklí s tím, že se jim nelíbí.
2. mýtus: Jiné světové jazyky (němčina, ruština, čínština, ...) našly samovolně svůj protějšek krátkého jména Česko a běžně ho používají. V anglicky mluvících zemích prostě „vyhrál“ výraz Czech Republic, takže nemá smysl přesvědčovat svět o jiném anglickém názvu.
Skutečnost: České státní a veřejné instituce do roku 2016 prezentovaly naši zemi na mezinárodní scéně v angličtině výhradně jako „(the) Czech Republic“. Ve všech germánských jazycích právě s jedinou výjimkou angličtiny je ekvivalent krátkého jména Česko/Czechia zažitý již od 90. let a je běžně, přirozeně užíván v písemném i ústním projevu. Budeme-li anglický krátký název Czechia více používat v mezinárodním styku my, Češi, svět se přizpůsobí rychleji. Před sto lety si v zahraničí brzy zvykli na (námi zvolené) zeměpisné jméno Czechoslovakia, které bylo složitým novotvarem, a podobně i nedávno na nové anglické zeměpisné názvy států Belarus, Zimbabwe, Bangladesh, Eritrea, Croatia, North Macedonia nebo Eswatini, které si tyto země určily, daly světu na vědomí a ihned začaly používat. Jde o zvyk.
3. mýtus: Český ekvivalent anglického názvu Czechia - Česko - není v Ústavě České republiky, není tedy oficiální.
Skutečnost: Krátké jméno nemusí být součástí ústavy. Ani název „Slovensko” není v Ústavě Slovenské republiky, a přesto se běžně používá; to platí i pro krátké názvy jiných zemí. Název „Czechia“ je oficiální – je schválen a mezinárodně uznán (viz body 1 a 16). Jméno „Czechia“ by tak měly na základě doporučení MZV ČR (viz dole) běžně používat české i zahraniční firmy a občané, právnické a fyzické osoby, instituce a sportovní organizátoři tam, kde i jiné země použijí své jméno krátké, nikoliv politické.
4. mýtus: Název Czechia je novotvar (neologismus) nedávno vymyšlený a poté prosazovaný některými českými politiky.
Skutečnost: První doložený historický záznam názvu Czechia z roku 1541 je v latině. V angličtině je nejstarší doklad z roku 1795, od konce 19. století je výskyt častější; zejména mezi lety 1918 – 1960 byl název Czechia užíván americkým tiskem k odlišení západní a východní části Československa (resp. do r. 1920 Česka-Slovenska), tedy pro označení Česka.
5. mýtus: Jméno Czechia je neanglické, v angličtině zní divně.
Skutečnost: Jméno je zakončeno původně latinskou příponu -ia, tak jak je to v angličtině běžné (Austria, Australia, Croatia, Virginia, California, Indonesia, Slovakia, Latvia, Colombia a další, včetně jmen českých historických zemí – Bohemia, Moravia, Silesia). Jméno může někomu při prvním poslechu znít neobvykle, stejně jako názvy odvozené z cizích jazyků, které angličtina zcela běžně užívala nebo užívá (Czechoslovakia, Idaho, Utah, Massachusetts, Lithuania, Zimbabwe, Belarus, Croatia atd.).
6. mýtus: Krátké jméno Czechia není nutné, plně postačuje název politický – the Czech Republic.
Skutečnost: Krátké (zeměpisné) jméno nelze nahradit názvem politickým (formálním), protože ten má přechodný charakter, ignoruje historickou kontinuitu státu a jeho funkce je tak omezena pouze na aktuální státní útvar: Česká republika/the Czech Republic existuje od r. 1990 a mezinárodně teprve od r. 1993, český stát = Česko/Czechia však v různých formách přes tisíc let. Dokladem potřeby jednoznačného krátkého jména je i různé dehonestující, chybné nebo jinak nevhodné zkracování názvu politického v praxi (pouze Czech, Czech rep anebo Czechrep, CR, C. Rep., Czecho, Republic CZ, Czech R.) i časté používání zažitého názvu již neexistujícího státu „Czechoslovakia“. Naprostá většina států světa má krátké jméno a z praktických důvodů jej i používá.
7. mýtus: Český stát měl v minulosti řadu různých názvů, proto Česko/Czechia není historicky přesné označení.
Skutečnost: Krátké jméno na rozdíl od jména politického lze používat i v historickém kontextu. Soudobým krátkým jménem se nazývají i mnohé země, které své jméno v minulosti měnily nebo během jejich dlouhé historie došlo k velkým změnám politickým či územním (např. Polsko/Poland, Řecko/Greece, Egypt/Egypt, Německo/Germany).
8. mýtus: Jsou přece i jiné země, které užívají výhradně politický název.
Skutečnost: Výhradně politický název používají zejména státy nedemokratické a nestátní útvary s krátkou historií, mezinárodně neuznané – např. Korejská lidově demokratická republika, Doněcká lidová republika, Luhanská lidová republika, Republika Arcach, Republika srbská (v Bosně a Hercegovině) a řada dalších.
9. mýtus: United States a United Kingdom jsou také víceslovné, tak proč bychom měli mít problém s Czech Republic?
Skutečnost: Nejde o počet slov, ale o rozdíl mezi politickým a krátkým jménem. Na rozdíl od plného politického názvu „the Czech Republic“ jsou „the United States“ a „the United Kingdom“ zkrácením politických názvů „the United States of America“, resp. „the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland“. Plné názvy se v běžné komunikaci v angličtině ani v češtině nepoužívají, obě země se v těchto jazycích běžně označují různými neoficiálními jmény zeměpisnými: Amerika/America, resp. Velká Británie/Great Britain či jen Británie/Britain, popř. právě zkrácenými politickými názvy „the United States“, „the States“, „the U.S.“, „the U.S.A.“ resp. „the United Kingdom“, „the U.K.“. Ani v jednom z těchto případů se však nejedná o plnohodnotný politický název, takže nejsou srovnatelné s „the Czech Republic“. “The United States” a “the United Kingdom” jsou ve světě známější než naše vlast; navíc tyto státy své politické jméno po staletí nezměnily, zatímco Česko jej pouze během 20. století změnilo osmkrát.
10. mýtus: Změna jména našeho státu je zbytečně finančně náročná, není vhodná ani v zájmu kontinuity. Svět si ještě ani nestačil zvyknout na (the) Czech Republic a už jméno znovu měníme.
Skutečnost: O změnu jména se nejedná. Jde o logické, adekvátní používání obou souběžně existujících oficiálních jmen našeho státu při respektu k funkčnímu rozlišení obou jmen. Politické (formální) jméno Česká republika/the Czech Republic zůstává beze změny – bude nadále používáno tam, kde svá politická jména používají i jiné státy (např. Francouzská republika/the French Republic), zejména v mezinárodních smlouvách a ve formálních mezistátních vztazích. V případech, kdy i jiné státy použijí své jméno krátké (např. Francie/France), je vhodné používat krátké (zeměpisné, neformální) jméno Česko/Czechia. Zavedení širšího používání názvu Czechia probíhá postupně, bez významně zvýšených nákladů, často při obnově materiálů určených ke státní (re)prezentaci. Už tak nízké náklady na prosazení anglického krátkého jména se nám vrátí v podobě posílené, jednoznačné identity našeho státu v zahraničí. Právě stav, kdy svět za čtvrtstoletí všeobecně nepřijal politické jméno “Czech Republic” používané v nepolitických souvislostech, svědčí ve prospěch širšího využití krátkého jména. Lpění na “Czech Republic” a odmítání jména “Czechia” je podobné, jako bychom po roce 1918 trvali výhradně na “Czechoslovak Republic” a odmítali jméno “Czechoslovakia”.
11. mýtus: Česko/Czechia má stejný význam jako Čechy/Bohemia. Jméno ignoruje Moravu a Slezsko.
Skutečnost: Bylo-li slovo Czechia původně používáno i ve významu „Čechy“, ve 20. století už jednoznačně převládl význam „Česko“. Dnes oficiálně platí: Česko/Czechia = Čechy/Bohemia + Morava/Moravia + (české) Slezsko/(Czech) Silesia. Substantivum Česko/Czechia jednoznačně vystihuje území našeho státu, území, kde se mluví (převážně) česky/Czech. Používání jména Čechy/Bohemia pro označení celého státu je chybné, protože nezahrnuje Moravu a Slezsko.
12. mýtus: Výraz Czechia je snáze zaměnitelný a méně reprezentativní než Czech Republic.
Skutečnost: Zatímco Czechia [čekia] [ˈtʃɛkiə] je název nezaměnitelný v mluvené i psané podobě, ve výrazu Czech Republic [čekripablik] [tʃɛk r‌ɪˈpʌb.lɪk] je v mluvené podobě zaměnitelné vše a v psané podobě tři slabiky ze čtyř: „Czech“ má v mluvené podobě více významů, „Republic“ je v politických názvech většiny států světa. Výraz republika/republic v posledních 100 letech utrpěl ztrátu svého renomé a obsahu, mj. kvůli své oblibě mezi nedemokratickými režimy, státy mezinárodně neuznanými a v poslední době i v komerční sféře (Shoe Republic, Banana Republic, Jazz Republic apod.). Republika/republic není pojmenováním naší země, ale jejího současného politického uspořádání.
13. mýtus: Slovo Czechia může být vyslovováno jako 'čečija'.
Skutečnost: Kdo umí správně vyslovit „Czech“ a „Czechoslovakia“, správně vysloví i „Czechia“ [-k-]. Angličtina má 286 slov, v nichž se „ch“ vyslovuje [k] – např. architect, anarchy, anchor, chemistry, chaos, mechanism. Výslovnost v angličtině nemá zcela běžně ustálená pravidla a je nezbytné se ji prostě naučit.

14. mýtus: Jméno Czechia je nevhodné pro možnost záměny s Čečenskem (Chechnya).
Skutečnost: “Chechen Republic” a “Czech Republic” jsou si vzájemně více podobné než “Chechnya” a “Czechia” – obě republiky byly zaměněny např. v USA po atentátu na Bostonském maratonu v r. 2013. Existují dvojice zemí s podobnějšími zeměpisnými jmény (Austria/Australia, Iran/Iraq, India/Indonesia, Mali/Malawi, Niger/Nigeria, Gambia/Zambia, Slovakia/Slovenia, dokonce identické Georgia/Georgia), aniž by některá z nich kvůli možné záměně od svého krátkého jména ustoupila a používala výhradně název politický. Navíc “Chechnya” není samostatným státem, možnost záměny na mezinárodní scéně – např. ve sportu – tedy není. V ostatních germánských, angličtině příbuzných jazycích je ekvivalent jména Česko/Czechia natolik zažitý, že k záměně s Čečenskem nedochází. Jakmile se tedy anglický název Czechia plně vžije, k záměně docházet nebude.

15. mýtus: Název „Czechia“ je příliš podobný německému výrazu „Tschechei“, který používalo nacistické Německo jako hanlivé označení českého území.
Skutečnost: „Czechia“ [-k-] se vyslovuje jinak a je starší než německé “Tschechei” [-ch-], které se navíc užívalo už dříve než za nacismu. Častěji používaný oficiální název “Protektorat Böhmen und Mähren” záměrně zdůrazňoval rozdělení českých zemí. Vedle dnešního oficiálního a též v praxi převládajícího výrazu „Tschechien“ je výraz „Tschechei“ dnes používán v Německu málo – často pak navíc lidmi, kteří v něm nic hanlivého nespatřují, stejně jako v případě podobně tvořených oficiálních názvů jiných zemí, např. Slowakei či Türkei.
16. mýtus: O názvu naší země nemají rozhodovat politici, ale široká veřejnost.
Skutečnost: O názvu našeho státu nerozhodují politici, nýbrž nepřímo občané, a to prostřednictvím odborné instituce určené zákonem. Název státu je výsledkem zákonného procesu standardizace (podle zákona č. 359/1992 Sb. před rokem 1994 a č. 200/1994 Sb. od roku 1994). O názvu „Czechia“ bylo rozhodnuto 55 odborníky, členy Názvoslovné komise ČÚZK, jíž to ze zákona přísluší. Ti, po konzultacích s MZV ČR, na začátku roku 1993 jméno “Czechia” určili jako jediný možný správný překlad již standardizovaného jména “Česko” do angličtiny. Po jazykové a právní expertíze, která výsledek národní standardizace potvrdila, česká vláda v roce 2016 pouze odsouhlasila nahlášení překladů krátkého jména Česko do OSN, čímž zákonný proces završila mezinárodní standardizací.

 

Vladimír Hirsch, Petr Pavlínek, Zdeněk Kukal
© Občanská iniciativa Česko/Czechia, Praha – Brno, únor 2024

Více faktických informací? Zde:

Jak na Česko v zahraničí?