Czechia:
Anglický název českého státu
v mýtech a faktech

1. mýtus: Jméno není všeobecně známé. Není užíváno, protože se neuchytilo.
Skutečnost: Zeměpisné jméno Česko a jeho varianty v jiných jazycích – Czechia, Tschechien, Tchéquie, Chequia apod. –  byly kodifikovány v roce 1993 Názvoslovnou komisí Českého úřadu zeměměřického a katastrálního, jemuž standardizace zeměpisných názvů ze zákona přísluší, a jsou od roku 2016 uvedeny v oficiálních seznamech OSN “UNTERM” a “UNGEGN”. Název Czechia je i v respektovaných slovnících (např. Josef Fronek: Velký česko-anglický slovník, druhé, rozšířené vydání, nakl. LEDA 2013, na str. 91). Jméno není příliš známé a dosud bylo málo užíváno, protože nebylo – přes doporučení MZV ČR a MŠMT ČR – šířeno odpovědnými státními institucemi. Nemůže se rychle uchytit to, co není dáno na vědomí.

2. mýtus: Jiné světové jazyky (němčina, ruština, čínština, ...) našly samovolně svůj protějšek krátkého jména Česko a běžně ho používají. Naproti tomu v anglicky mluvících zemích prostě „vyhrál“ výraz Czech Republic, takže nemá smysl svět přesvědčovat o jiném anglickém názvu.
Skutečnost: České státní a veřejné instituce od začátku prezentovaly naši zemi na mezinárodní scéně v angličtině výhradně jako „the Czech Republic“. Jméno „Czechia“ nedaly světu řádně na vědomí a nezačaly ho používat. Anglicky mluvící svět proto čeká na nás, až zvolený zeměpisný název začneme více používat sami. Pak se přizpůsobí, podobně jako téměř před sto lety našemu (námi zvolenému) jménu „Czechoslovakia“ anebo nedávno novým anglickým zeměpisným názvům států Belarus, Zimbabwe, Bangladesh, Eritrea, Myanmar nebo Croatia, které si tyto země samy určily a daly světu na vědomí.
3. mýtus: Anglické jméno Czechia není oficiální, protože jeho český ekvivalent (Česko) není v Ústavě České republiky. Jeho používání tedy není schváleno.
Skutečnost: Zeměpisné (krátké, neformální) jméno nemusí být součástí ústavy, ani jméno „Československo“ jí nebylo. Obdobně – název „Slovensko“ není v Ústavě Slovenské republiky, a přesto se běžně používá; stejně tak zeměpisné názvy jiných zemí. Název „Czechia“ je oficiálně schválen a doporučen (viz body 1 a 16). Jméno „Czechia“ tak mohou běžně používat české i zahraniční firmy a občané, právnické a fyzické osoby, instituce a sportovní organizátoři. 
4. mýtus: Název Czechia je novotvar (neologismus).
Skutečnost: První historický záznam názvu Czechia je v latině a pochází z roku 1602. V angličtině je poprvé doložen v roce 1841, dále v roce 1856, v roce 1866 v australském tisku a zejména mezi lety 1918 – 1960 byl běžně užíván americkým tiskem k odlišení západní a východní části Československa (resp. do r. 1920 Česka-Slovenska), tedy pro označení Česka v dnešním významu.
5. mýtus: Jméno Czechia je neanglické, v angličtině zní divně.
Skutečnost: Jméno je standardním derivátem z latiny, tak jak je to v angličtině zcela běžné (Austria, Australia, Croatia, Virginia, California, Indonesia, Slovakia, Latvia, Colombia a další, včetně zeměpisných názvů českých historických zemí – Bohemia, Moravia, Silesia). Jméno může někomu při prvním poslechu znít neobvykle stejně tak, jako celá řada názvů odvozených z cizích jazyků, které angličtina zcela běžně užívala nebo užívá (Czechoslovakia, Idaho, Utah, Massachusetts, Lithuania, Zimbabwe, Belarus, Croatia atd.). 
6. mýtus: Zeměpisné jméno Czechia není nutné, plně postačuje název politický – Czech Republic.
Skutečnost: Zeměpisné jméno nemůže být nahrazeno názvem politickým, protože ten má přechodný charakter, ignoruje historickou kontinuitu státu a jeho funkce je tak omezena pouze na aktuální státní subjekt (Česká republika existuje od r. 1990 a jako nezávislý stát od r. 1993, český stát = Česko/Czechia však v různých formách přes tisíc let). Užívání politického názvu bez časového omezení je nesprávné i nepraktické. Dokladem potřeby jednoslovného názvu je i chybné a/nebo urážlivé zkracování názvu politického v praxi (pouze Czech, Czech rep., CR, C. Rep., Czecho) i časté používání zažitého názvu neexistujícího státu „Czechoslovakia“. Internetový vyhledávač nezpracuje dvouslovné jméno jednoznačně. Obchodní značka „Made in (the) Czech Republic“ se kvůli své složitosti a nejednoznačnosti neujala.
7. mýtus: Český stát měl v minulosti řadu různých názvů, proto Česko/Czechia není historicky přesné označení.
Skutečnost: Zeměpisné jméno má neutrální povahu, proto se může na rozdíl od jména politického používat i v historickém, kulturním a duchovním kontextu. Zeměpisné jméno se používá i v mnohých zemích, v nichž během jejich dlouhé historie došlo k výrazným změnám politickým nebo územním (např. Polsko/Poland, Řecko/Greece, Egypt/Egypt). Název musí být transparentní a pro jeho zřetelnost a snadné přijetí je zjednodušení tohoto typu nezbytné.
8. mýtus: Jsou i jiné státy, které užívají pouze politický název: Dominikánská republika a Středoafrická republika.
Skutečnost: Ano, tyto dva státy užívají pouze politický název, ale jsou v tom světovými výjimkami: na rozdíl od ostatních států světa (Česko nevyjímaje) zeměpisné jméno nemají. Navíc, historie české státnosti je mnohem delší než historie našeho republikánského zřízení, a proto stát potřebuje zeměpisné jméno, kterým by bylo možné chápat jej uceleně, jako pevně zakotvený a zavedený subjekt ve své časoprostorové kontinuitě. Srovnání se státně a politicky mladými anebo nestabilními rozvojovými zeměmi je nevhodné.
9. mýtus: United States a United Kingdom jsou také dvouslovné, tak proč bychom měli mít problém s Czech Republic?
Skutečnost: Počet slov ve jméně nemůže být jediným porovnávacím kritériem. Na rozdíl od plného politického názvu „the Czech Republic“ jsou „the United States“ a „the United Kingdom“ zkrácením politických názvů „the United States of America“, resp. „the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland“. Plné názvy se v běžné komunikaci v angličtině ani v češtině prakticky vůbec nepoužívají, obě země se v těchto jazycích běžně označují neformálními jmény zeměpisnými: Amerika/America, resp. Velká Británie/Great Britain či jen Británie/Britain, popř. právě zkrácenými politickými názvy „the United States“, „the States“, „the U.S.“, „the U.S.A.“ resp. „the United Kingdom“, „the U.K.“. Ani v jednom z těchto případů se však nejedná o plnohodnotný politický název, takže nejsou srovnatelné s „the Czech Republic“. Ta není ve světě tak známá jako jsou the United States či the United Kingdom a na rozdíl od USA či UK nemá ani všeobecně známou a nezaměnitelnou zkratku - CR je oficiální zkratka Kostariky.
10. mýtus: Změna jména našeho státu by byla finančně náročná, není vhodná ani v zájmu kontinuity. Máme jiné starosti.
Skutečnost: O změnu jména našeho státu se nejedná. Politické (formální) jméno Česká republika/Czech Republic zůstává beze změny – bude nadále používáno tam, kde je používají i jiné státy, např. při oficiálních, protokolárních příležitostech a v mezinárodních smlouvách. V případech, kdy i jiné státy použijí své jméno zeměpisné, je vhodné používat zeměpisné (krátké, neformální) jméno Česko/Czechia. Zavedení používání názvu Czechia může proběhnout postupně a nenásilně, bez významně zvýšených nákladů, často při prosté obnově materiálů určených ke státní (re)prezentaci. Změna jména politického, k jaké přistoupilo např. Maďarsko (v roce 2011), by byla výrazně nákladnější – o takovou změnu však nejde. Už tak nízké náklady na prosazení anglického zeměpisného jména se nám brzy vrátí v podobě posílené identity našeho státu v zahraničí, mj. souvisejícím zavedením srozumitelné obchodní značky „Made in Czechia“.
11. mýtus: Česko/Czechia má stejný význam jako Čechy/Bohemia. Jméno ignoruje moravsko-slezskou část státu.
Skutečnost: Pokud zpočátku bylo slovo Czechia používáno i ve významu „Čechy“, ve 20. století už jednoznačně převládl význam „České země“, tedy „Česko“. Tzn. Česko/Czechia = Čechy/Bohemia + Morava/Moravia + (České) Slezsko/(Czech) Silesia. Pokud by zeměpisný název Česko ignoroval Moravu a Slezsko, politický název Česká republika by je opomíjel ještě více: adjektivum český (-á,-é) totiž může být odvozeno jak od Čech, tak od Česka, zatímco substantivum Česko/Czechia jednoznačně vystihuje území našeho státu, území, kde se mluví (převážně) česky/Czech.
12. mýtus: Výraz Czechia je méně reprezentativní a snáze zaměnitelný než Czech Republic.
Skutečnost: Zatímco Czechia [čekija] [ˈtʃɛki.ə] je název nezaměnitelný v mluvené i psané podobě, ve výrazu Czech Republic [čekripablik] [tʃɛk r‌ɪˈpʌb.lɪk] je zaměnitelé v mluvené podobě vše a v psané podobě většina – tři slabiky ze čtyř: „Czech“ má v mluvené podobě více významů, „Republic“ je v politických názvech většiny států světa. Výraz republika/republic v posledních 100 letech utrpěl ztrátu svého renomé a obsahu, mj. kvůli své oblibě mezi nedemokratickými režimy a státy mezinárodně neuznanými.
13. mýtus: Slovo Czechia může být vyslovováno jako 'čečija'.
Skutečnost: U slova „Czech“ je riziko chybné výslovnosti [čeč] naprosto stejné. V angličtině existuje 286 slov, ve kterých se „ch“ vyslovuje [k] – např. architect, anarchy, anchor, chemistry, chaos, mechanism, Wallachia. Výslovnost v angličtině nemá zcela běžně ustálená pravidla a je nezbytné se ji prostě naučit.

14. mýtus: Czechia je nevhodné jméno pro možnost záměny s Čečenskem (Chechnya, Chechenia).
Skutečnost: Nedostatečné zeměpisné znalosti nemohou být důvodem pro neužívání zeměpisného jména. Od „Czechia“ k „Chechnya“ je stejně daleko/blízko jako od „Czech Republic“ k „Chechen Republic“. Navíc „Chechnya“ není samostatným státem a členem OSN. Již z tohoto důvodu je možnost záměny např. při sportovních soutěžích či mezinárodních konferencích minimální až nulová. Existují dvojice zemí s podobnějšími zeměpisnými jmény (Austria/Australia, Iran/Iraq, India/Indonesia, Mali/Malawi, Niger/Nigeria, Gambia/Zambia, Slovakia/Slovenia, dokonce identické Georgia/Georgia), aniž by některá z nich trpěla pocitem nutnosti od svého zeměpisného názvu ustoupit a používat výhradně název politický; byl by to ostatně jen projev malého sebevědomí.

15. mýtus: Název „Czechia“ je příliš podobný německému výrazu „Tschechei“, který používalo nacistické Německo jako hanlivé označení českého území.
Skutečnost: „Czechia“ se vyslovuje jinak a je starší než německé “Tschechei”, které se navíc užívalo už dříve než za nacismu. Vedle oficiálního a dnes i v praxi převládajícího výrazu „Tschechien“ je výraz „Tschechei“ dnes používán v Německu málo – často navíc lidmi, kteří v něm nic hanlivého nespatřují, stejně jako v případě podobně tvořených oficiálních názvů jiných zemí, např. Slowakei či Türkei.
16. mýtus: O názvu naší země musí rozhodovat široká veřejnost.
Skutečnost: V této věci občané rozhodují nepřímo, prostřednictvím zastupitelských sborů a odborných institucí určených zákonem. Z vyjádření Názvoslovné komise Českého úřadu zeměměřického a katastrálního (listopad 2014): „Standardizace jmen sídelních a nesídelních geografických objektů … je podle zákona 200/1994 Sb. (zákon o zeměměřictví), § 3 zeměměřickou činností ve veřejném zájmu a její výsledky mají využívat orgány státní správy a územní samosprávy v rozsahu své působnosti. Stanovisko Názvoslovné komise ČÚZK, poradního orgánu ČÚZK ve věci standardizace názvosloví, k užívání názvu Česko a jeho variant v dalších jazycích (Czechia, Tschechien, Tchéquie, Chequia, …) je kladné. … Od roku 1993 se názor Názvoslovné komise na užívání jednoslovného označení Česko a jeho ekvivalentů v dalších jazycích nezměnil. … Odborníci … jednoznačně doporučili používat anglickou podobu „Czechia“ a její varianty v jiných jazycích (Tschechien, Tchéquie, Chequia apod.). Nejde tedy o názor, ale o výsledek procesu standardizace.“ –  O názvu „Czechia“ bylo rozhodnuto odborníky – jazykovědci, historiky a geografy, jimž toto rozhodnutí ze zákona přísluší.

Vladimír Hirsch, Petr Pavlínek, Zdeněk Kukal
© Občanská iniciativa Česko/Czechia, Praha – Brno, září 2016
www.czechia-initiative.com