Czechia: Anglický název českého státu v mýtech a faktech
1. mýtus: Jméno Czechia není užíváno, protože se neuchytilo. Není zažité. Mnoha lidem se nelíbí.
Skutečnost:Krátké (zeměpisné, neformální) jméno Czechia [čekia] [ˈtʃɛkiə] bylo standardizováno v roce 1993 a od roku 2016 je po usnesení vlády České republiky uvedeno v oficiálních seznamech jmen členských zemí OSN a ve světových standardech ISO. Jméno Czechia začaly od té doby používat např. firmy Google, Apple, Microsoft (např. Bing a LinkedIn), Netflix, instituce EU, OSN, UNESCO, IATA, CIA World Factbook, renomované mapy a navigace (např. TomTom, Oxford Atlas of the World), statistiky i mapy covid-19 (WHO, Worldometer, Univerzita Johnse Hopkinse) a většina českých sportovních svazů s přesahem do sportu mezinárodního, včetně olympijského. Byť se frekvence používání jména Czechia po jeho oficializaci plynule zvyšuje, není dosud ve světě všeobecně známé a zažité zejména proto, že není bezvýhradně používáno českými státními a veřejnými institucemi a jejich českými zástupci v zahraničí. Někteří lidé zaměňují to, že nejsou na jméno Czechia zvyklí s tím, že se jim nelíbí.
2. mýtus: Jiné světové jazyky (němčina, ruština, čínština, ...) našly samovolně svůj protějšek krátkého jména Česko a běžně ho používají. V anglicky mluvících zemích prostě „vyhrál“ výraz Czech Republic, takže nemá smysl přesvědčovat svět o jiném anglickém názvu.
Skutečnost: České státní a veřejné instituce dosud prezentovaly naši zemi na mezinárodní scéně v angličtině výhradně jako „(the) Czech Republic“. Ve všech germánských jazycích právě s jedinou výjimkou angličtiny je jednoslovný ekvivalent jména Česko/Czechia zažitý a je běžně, přirozeně užíván v písemném i ústním projevu. Jakmile námi zvolený a v roce 2016 oficiálně potvrzený krátký název začneme více používat v mezinárodním styku my, Češi, anglicky mluvící svět se rychle přizpůsobí. Před sto lety si v zahraničí brzy zvykli na (námi zvolené) zeměpisné jméno Czechoslovakia, které bylo složitým novotvarem, a podobně i nedávno na nové anglické zeměpisné názvy států Belarus, Zimbabwe, Bangladesh, Eritrea, Croatia nebo North Macedonia, které si tyto země určily, daly světu na vědomí a ihned začaly používat. Jde o zvyk.
3. mýtus: Český ekvivalent anglického názvu Czechia - Česko - není v Ústavě České republiky, není tedy oficiální.
Skutečnost: Krátké jméno nemusí být součástí ústavy. Ani název “Slovensko” není v Ústavě Slovenské republiky, a přesto se běžně používá; to platí i pro krátké názvy jiných zemí. Název „Czechia“ je oficiální – je schválen a mezinárodně uznán (viz body 1 a 16). Jméno „Czechia“ by tak měly na základě doporučení MZV ČR (viz dole) běžně používat české i zahraniční firmy a občané, právnické a fyzické osoby, instituce a sportovní organizátoři tam, kde i jiné země použijí své jméno krátké, nikoliv politické. Čeští občané mají právo požadovat po institucích svého státu adekvátní používání jmen Česko/Czechia namísto Česká republika/the Czech Republic.
4. mýtus: Název Czechia je novotvar (neologismus) nedávno vymyšlený a poté prosazovaný některými českými politiky.
Skutečnost:První doložený historický záznam názvu Czechia z roku 1541 je v latině. V angličtině je nejstarší doklad z roku 1795, od konce 19. století je výskyt častější; zejména mezi lety 1918 – 1960 byl název Czechia užíván americkým tiskem k odlišení západní a východní části Československa (resp. do r. 1920 Česka-Slovenska), tedy pro označení Česka. Předseda předchozí české vlády název Czechia populisticky odmítal poté, co pro něj jako místopředseda vlády v roce 2016 hlasoval.
5. mýtus: Jméno Czechia je neanglické, v angličtině zní divně.
Skutečnost: Jméno je zakončeno původně latinskou příponu -ia, tak jak je to v angličtině běžné (Austria, Australia, Croatia, Virginia, California, Indonesia, Slovakia, Latvia, Colombia a další, včetně jmen českých historických zemí – Bohemia, Moravia, Silesia). Jméno může někomu při prvním poslechu znít neobvykle, stejně jako názvy odvozené z cizích jazyků, které angličtina zcela běžně užívala nebo užívá (Czechoslovakia, Idaho, Utah, Massachusetts, Lithuania, Zimbabwe, Belarus, Croatia atd.).
6. mýtus: Krátké jméno Czechia není nutné, plně postačuje název politický – the Czech Republic.
Skutečnost:Krátké (zeměpisné) jméno nelze nahradit názvem politickým, protože ten má přechodný charakter, ignoruje historickou kontinuitu státu a jeho funkce je tak omezena pouze na aktuální státní útvar: Česká republika/the Czech Republic existuje od r. 1990 a mezinárodně teprve od r. 1993, český stát = Česko/Czechia však v různých formách přes tisíc let. Dokladem potřeby jednoznačného krátkého jména je i různé dehonestující, chybné nebo jinak nevhodné zkracování názvu politického v praxi (pouze Czech, Czech rep anebo Czechrep, CR, C. Rep., Czecho, Republic CZ, Czech R.) i časté používání zažitého názvu již neexistujícího státu „Czechoslovakia“.
7. mýtus: Český stát měl v minulosti řadu různých názvů, proto Česko/Czechia není historicky přesné označení.
Skutečnost: Krátké jméno na rozdíl od jména politického lze používat i v historickém kontextu. Soudobým krátkým jménem se nazývají i mnohé země, které své jméno v minulosti měnily nebo během jejich dlouhé historie došlo k velkým změnám politickým či územním (např. Polsko/Poland, Řecko/Greece, Egypt/Egypt, Německo/Germany).
8. mýtus: Jsou přece i jiné země, které užívají výhradně politický název.
Skutečnost: Výhradně politický název používají zejména státy nedemokratické a nestátní útvary s krátkou historií, mezinárodně neuznané – např. Korejská lidově demokratická republika, Doněcká lidová republika, Luhanská lidová republika, Republika Arcach, Republika srbská (v Bosně a Hercegovině) a řada dalších.
9. mýtus: United States a United Kingdom jsou také víceslovné, tak proč bychom měli mít problém s Czech Republic?
Skutečnost:Nejde o počet slov, ale o rozdíl mezi politickým a zeměpisným jménem. Na rozdíl od plného politického názvu „the Czech Republic“ jsou „the United States“ a „the United Kingdom“ zkrácením politických názvů „the United States of America“, resp. „the United Kingdom of Great Britain and Northern Ireland“. Plné názvy se v běžné komunikaci v angličtině ani v češtině nepoužívají, obě země se v těchto jazycích běžně označují různými neoficiálními jmény zeměpisnými: Amerika/America, resp. Velká Británie/Great Britain či jen Británie/Britain, popř. právě zkrácenými politickými názvy „the United States“, „the States“, „the U.S.“, „the U.S.A.“ resp. „the United Kingdom“, „the U.K.“. Ani v jednom z těchto případů se však nejedná o plnohodnotný politický název, takže nejsou srovnatelné s „the Czech Republic“. “The United States” a “the United Kingdom” jsou ve světě známější než naše vlast; navíc tyto státy své politické jméno nemění po staletí, zatímco Česko jej pouze během 20. století změnilo osmkrát.
10. mýtus: Změna jména našeho státu by byla finančně náročná, není vhodná ani v zájmu kontinuity. Svět si ještě ani nestačil zvyknout na (the) Czech Republic a už máme jméno znovu měnit.
Skutečnost:O změnu jména se nejedná. Jde o logické, adekvátní používání obou souběžně existujících oficiálních jmen našeho státu při respektu k funkčnímu rozlišení obou jmen. Politické (formální) jméno Česká republika/the Czech Republic zůstává beze změny – bude nadále používáno tam, kde svá politická jména používají i jiné státy (např. Francouzská republika/the French Republic), zejména v mezinárodních smlouvách a ve formálních mezistátních vztazích. V případech, kdy i jiné státy použijí své jméno krátké (např. Francie/France), je vhodné používat krátké (zeměpisné, neformální) jméno Česko/Czechia. Zavedení širšího používání názvu Czechia probíhá postupně, bez významně zvýšených nákladů, často při obnově materiálů určených ke státní (re)prezentaci. Už tak nízké náklady na prosazení anglického krátkého jména se nám brzy vrátí v podobě posílené, jednoznačné identity našeho státu v zahraničí. Právě stav, kdy svět za čtvrtstoletí všeobecně nepřijal politické jméno “Czech Republic” používané v nepolitických souvislostech, svědčí ve prospěch širšího využití krátkého jména. Lpění na “Czech Republic” a odmítání jména “Czechia” je podobné, jako bychom po roce 1918 trvali výhradně na “Czechoslovak Republic” a odmítali jméno “Czechoslovakia”.
11. mýtus: Česko/Czechia má stejný význam jako Čechy/Bohemia. Jméno ignoruje Moravu a Slezsko.
Skutečnost:Bylo-li slovo Czechia původně používáno i ve významu „Čechy“, ve 20. století už jednoznačně převládl význam „Česko“. Dnes oficiálně platí: Česko/Czechia = Čechy/Bohemia + Morava/Moravia + (české) Slezsko/(Czech) Silesia. Pokud by zeměpisný název Česko ignoroval Moravu a Slezsko, politický název Česká republika by je opomíjel ještě více: adjektivum český (-á,-é) totiž může být odvozeno jak od Čech, tak od Česka, zatímco substantivum Česko/Czechia jednoznačně vystihuje území našeho státu, území, kde se mluví (převážně) česky/Czech.
12. mýtus: Výraz Czechia je méně reprezentativní a snáze zaměnitelný než Czech Republic.
Skutečnost: Zatímco Czechia [čekia] [ˈtʃɛkiə] je název nezaměnitelný v mluvené i psané podobě, ve výrazu Czech Republic [čekripablik] [tʃɛk rɪˈpʌb.lɪk] je v mluvené podobě zaměnitelné vše a v psané podobě tři slabiky ze čtyř: „Czech“ má v mluvené podobě více významů, „Republic“ je v politických názvech většiny států světa. Výraz republika/republic v posledních 100 letech utrpěl ztrátu svého renomé a obsahu, mj. kvůli své oblibě mezi nedemokratickými režimy, státy mezinárodně neuznanými a v poslední době i v komerční sféře (Shoe Republic, Banana Republic, Jazz Republic apod.). Republika/republic není pojmenováním naší země, ale jejího současného politického uspořádání. Tradiční, vyspělé a demokratické státy svá politická jména v nepolitických souvislostech (např. v kultuře nebo ve sportu) neuvádějí.
13. mýtus: Slovo Czechia může být vyslovováno jako 'čečija'.
Skutečnost: Kdo umí správně vyslovit „Czech“ a „Czechoslovakia“, správně vysloví i „Czechia“ [-k-]. Angličtina má 286 slov, v nichž se „ch“ vyslovuje [k] – např. architect, anarchy, anchor, chemistry, chaos, mechanism. Výslovnost v angličtině nemá zcela běžně ustálená pravidla a je nezbytné se ji prostě naučit.
14. mýtus: Jméno Czechia je nevhodné pro možnost záměny s Čečenskem (Chechnya).
Skutečnost:“Chechen Republic” a “Czech Republic” jsou si vzájemně více podobné než “Chechnya” a “Czechia” – obě republiky byly zaměněny např. v USA po atentátu na Bostonském maratonu v r. 2013. Existují dvojice zemí s podobnějšími zeměpisnými jmény (Austria/Australia, Iran/Iraq, India/Indonesia, Mali/Malawi, Niger/Nigeria, Gambia/Zambia, Slovakia/Slovenia, dokonce identické Georgia/Georgia), aniž by některá z nich kvůli možné záměně od svého krátkého jména ustoupila a používala výhradně název politický. Navíc “Chechnya” není samostatným státem, možnost záměny na mezinárodní scéně – např. ve sportu – tedy není. V ostatních germánských, angličtině příbuzných jazycích je ekvivalent jména Česko/Czechia natolik zažitý, že k záměně s Čečenskem nedochází. Jakmile se tedy vžije anglický název Czechia, k záměně docházet nebude.
15. mýtus: Název „Czechia“ je příliš podobný německému výrazu „Tschechei“, který používalo nacistické Německo jako hanlivé označení českého území.
Skutečnost: „Czechia“ [-k-] se vyslovuje jinak a je starší než německé “Tschechei” [-ch-], které se navíc užívalo už dříve než za nacismu. Častěji používaný oficiální název “Protektorat Böhmen und Mähren” záměrně zdůrazňoval rozdělení českých zemí. Vedle dnešního oficiálního a též v praxi převládajícího výrazu „Tschechien“ je výraz „Tschechei“ dnes používán v Německu málo – často pak navíc lidmi, kteří v něm nic hanlivého nespatřují, stejně jako v případě podobně tvořených oficiálních názvů jiných zemí, např. Slowakei či Türkei.
16. mýtus: O názvu naší země nemají rozhodovat politici, ale široká veřejnost.
Skutečnost: Česká vláda v roce 2016 pouze dala impulz k nápravě nepřirozeného stavu, kdy jsme krátké jméno v angličtině měli, ale světu ho neoznámili. V této odborné věci rozhodují občané nepřímo, prostřednictvím zastupitelských sborů a odborných institucí určených zákonem. O názvu „Czechia“ bylo rozhodnuto po konzultacích s MZV ČR Názvoslovnou komisí Českého úřadu zeměměřického a katastrálního – 55 odborníky – zejména jazykovědci, historiky a geografy, kterým toto rozhodnutí ze Zákona 200/1994 Sb., §3 přísluší, a kteří jméno “Czechia” standardizovali jako jediný možný správný překlad jména “Česko” do angličtiny. Nejde o názor, ale o zákonný výsledek procesu standardizace, který se za uplynulých 29 let nezměnil.